S l o v í č k a


I


V úsvitu předranním
v kterém se neusíná
v kožiše beraním
přichází Kolombína


V rezavé paruce
v níž svítí bílé nitky
usedá do sanitky


Z prstenu na ruce
zasvítil rubínek


Pierot za volantem
(zrak plný vzpomínek
a prsten s diamantem)
má srostlá obočí
a cuká očním víčkem


Pak pootočí klíčkem
a motor naskočí


Špinavý slepý sníh
a bílá limuzína


Město sní o písních


V ulicích meluzína
v mrazivém hábitu


A jitro s hlasem páva
pozvolna odkapává
krůpěje úsvitu


Kříž rudě svítící
taxíku pro nemocné
projíždí ulicí


Lokály malomocné -
- bez hostí - bez reklam


a v divné limuzíně
Pierot Kolombíně
předvádí sebeklam


	"My milujeme se


	Co víc je na tom světě
	než cit jenž chvěje se
	v jediné této větě?


	Jak rytíř bezhlavý
	jak světem štvaní Židé
	po městěch bloudí lidé:


	Prázdní a bolaví
	milenci včerejší
	již už se nemilují


	Za chléb náš vezdejší
	v hospodách prozpěvují
	nepísně - nežalmy!


	Jak možno dostat lásku
	na úvěr?... Na poukázku
	již lichvář prodal mi?


	... Láska je řehole
	k níž máš se protrpěti


	Školáčci ve škole
	nemohou rozuměti
	samotě po ránu
	když jednou byl jsi SPOLU... "


Vůz minul šedou školu
a zahnul před bránu
s nápisem KLINIKA


Obzor byl zrůžovělý
ruměncem cynika


Nutě se do veselí
Pierot pozorně
otevřel dvířka ženě
a ona zkormouceně
pravila pokorně:


	"Tak blízko u sebe
	a přece jsme si cizí!...


	Jsme ptáci bez nebe
	a zlatá rez je ryzí
	když padá z náušnic
	na bradu knír a vousy...


	Dvě ruce vzpomenou si...


	Dvě ruce... A už nic?" -


povzdechla zklamaně
nad rolí nedohranou


Dýchl jí do dlaně
a provedl ji branou


Do křesla usedla
nad sebou plakát pestrý


Když pro ni přišly sestry
ještě se ohlédla


pokračování »