yenda.net - foto cestopisy

kruci.. hned bych se tam vrátil!  

Ostrov Coiba, základna našeho expedičního potápění - to byl povedený týden  

 

a takovej byl výhled...  

první setkání s Indiány (toto je příslušnice kmene Kuna) - bylo to na jedné vojenské kontrolní zastávce (columbijské skupinky ozbrojenců jsou stálým nebezpečím..) Jinak indiáni Kuna byli kdysi vytlačeni bojovnějšími Embera..  

Oblast Darien, vesnice někde na Rio Sambú... chvilku jsme si lámanou Španělštinou skrze švíru povídali (dívenka možná raději hovoří s dědečkem jazykem Embera) - o škole, o čase, o práci, pak nastala docela dlouhá odmlka a nejen já si říkal: "..co bude dál?  

už Rybářské městečko La Palma se zdálo jako konec světa, ale po několika hodinách jízdy na loďce se dostanete do Puerto Alegro.. a to je jiný svět. Převládá zde dominantní komunita černošská - potomci otroků a indiánská část je pouze na okraji vesnice v několika domcích na kůlech, snad se dostanu i k těmto fotkám.. k tomuto obrázku nemám žádný příběk, prostě se naskytla taková MOMENTKA - nebo snad někdo na okraji pralesa vymýšlí pózy a za bonbóny posuňkovou řečí vysvětluje...? :-)  

naše expedice pokračovala dál nahoru pořece Rio Sambú, kde už bylo nutno přestoupit do menších, z jednoho kmene indiány dlabaných lodiček.. a tam.. Indiáni byli zas o něco více indiánštější a prales víc pralesní.. Taková momentka, která s tím povídáním zdánlivě nesouvisí.  

Na jednom z ostrůvků v okolí Coiby. Ani to nebylo moc hluboko v pralese. Minuli jsme obrovského rudého kraba (chcíplotiny nefotím) překročili malého rychlého štíra a... Vyfotit hada ve volné přírodě je zas jiná kategorie. Kdyby ho Kóta nedržel za ocas, určitě by mi takhle nezapózoval. Doufali jsme ale, že je to ten nejedovatý (posléze ověřeno).  

místní saniťáci, klauni, krysy i mazlíčci... uměli se někdy tak dokonale "pohádat", že pak celý hodiny jen tak naštvaně stáli a i v početné skupině se jakoby nikdo s nikým nebavil:-)  

když už v pralese potkáte pavouka, stojí za to:-) Na focení jsem se moc nesoustředil, bál jsem se, že mi na hlavu spadne kokosovej ošech.. kolem docela padaly. Ale pavouk byl v klidu a hezky pózoval:-) A všimněte si toho "obličejíčku" na jeho hlavě..  

Byl docela veliký.. a trpělivě pózoval:-)  

nebo princ? líbí se mi rozdílné reakce od "fuj!" až po "jé, ta je krásná" - a v pralese po setmění je takovejhle princezen "dostatek":-)  

takovéto více než metrové ještěrky se tam povalovaly podél břehu.. ale i krokodýl americký (více než 3m) se na nás občas připlul z moře! podívat  

a tu ho máme:-) Krokodýl americký, žijící ve slané vodě, čili v moři:-) Tento měl 5m a místní mu říkali Tito.. byl ale hodně plachý a žral velmi rád jabka plovoucí na hladině:-) Podobně nezvyklé.. jako polodivoká srnka Sára, která zas okusovala neopreny (jako ropák:-) 

jen taková momentka z ulice  

celodenní trip pralesem - nejlepší cesta koryto říčky - někdy jsme "brodili" i v 160 cm hloubce - toto bylo jedna z mála "nebezpečí" - sladkovodní "klepetáč" kterej umí, když se naštve, pěkně štípnout do zadku:-))  

ten "žlutý" nakonec podlehl skupince divných cizinců, kteří chtěli jeho i s lodí na týden do pralesa:-) takže se jel koupit "barel" nafty...  

takto se naše výprava vydala po moři do ústí řeky Rio Sambú. kde jsme již pokračovali v dřevěných ručně dlabaných člunech..  

Město? Naše první zastávka při putování člunem, bylo nutno sehnat naftu.. na pět dní. Zvláštní konec světa, chudé, špinavé.. převažující černošská komunita, pro mnohé indiány Embera je to "symbol" MěSTA. V jiném ještě nebyli. 

Ano, ta chatrč s nápisem GASOLINA.. tady jsme "tankovali". Barel plný nafty bylo nutné jen tak "koulet" ze svahu ke člunu.. 

Svítání v rybářské osadě.. 

opět lidičky (děvčátka:-), asi jim bylo líto, že si stany stavíme mezi slepičincema u Embera..  

..a to už se suneme proti proudu Rio Sambú.. občasné mělčiny nutily čluny postrčit (jen pozor na krokodýly! :-)  

..náš člun je ten bílej, ostatní jsou místní, dřevěné, "ručně vyráběné". 

hezkej ptáček:-) u nás se hned tak nevidí (ale jednou jsme jí s Kótou viděli u Jižňáku na rybníku Vrah)  

..veze si kolečko a vchladícím boxu asi pivka:-)  

škoda že už bylo šero a tak fotka trochu mázlá.. pro mne má zvláštní kouzlo - ta vzpomínka na tohoto hrdě pyšně a spokojeně vyhlížejícího muže..  

lidé jsou šťastní a pyšní na své potomky..  

tradiční ozdoba indiánských dívek Embera.....  

mezi Embera u řeky Sambú.. ten bílej.. jsem já:-))  

Celá Střední i Jižní Amerika je v tradičních oblastech plná dětí.. rodiny tam mívají minimálně tři.. a často se starší starají o mladší.. zde: drží velkou část dne svého bratříčka bravurně "v náručí"...  

surozenci hlídají a vychovávají jeden druhého.. to už v našich končinách při 1,2 dítěte neplatí:-) (jedna celá dvě - průměr.. u nás se může starat tak o ty dvě desetiny:-))  

Toto je opět z rybářské vesničky Puerto Alegro - kam jsme po několika hodinách na člunu dospěli z La Palmy (zdánlivého konce světa).. Zde ještě byla černošská většina - potomci otroků - dál už jen Indiáni Embera... zajímá Vás to vůbec? :-)  

..kdepak! Snad každý den se u Embera domu střídají členové rodiny (včetně babiček a vnoučat) a tlučou (drtí) kukuřici na "mouku".. 

jedna z technik rybolovu je ponořit se do řeky mezi ryby a prutem nebo drátem speciálním grifem rybu nabodnout.. už od mala jsou v tom místní domorodci velmi šikovní:-) - jak vidíte, už v útlém dětství přispívají "k rodinému stolu"  

náš průvodce byl z velkého města (La Palma) a tak ve vesnici Plaja de muerto vyprávěl večer příběhy (úplně jako Gandalf či Bilbo Hobitům:-)  

Pohled do typického Embera obydlí: dřevěný dům na kůlech, z jedné či více stran bez stěn, v suterénu je zvířectvo, do přízemí se leze po "schodech" - viz kůl se záseky vlevo.. Dívka zdobená barvou z plodu hagua, která vydrží i dva týdny.. (a koukám - dvojice, kterou jsme potkali u řeky:-) 

když už se Indiáni Embera obléknou, tak mají rádi pestré až divoké barvy...  

Rybářská osada Puerto Alegro - těsně před koncem světa. Nikdo už neví, jak a kdy se tam to kolo dostalo.. ani jestli zde někdy fungovalo. Ale děti si ho náležitě užívají:-)  

...to se takhle veme starej plastovej barel a rozřízne se.. a pak, že se nedá sáňkovat:-) a děti mi tam připadaly šťastnější, než u nás, když otravujou v hypermarketu..  

Ještě z ostrova Coiba.. povšimněte si siluetu supa černého - na palmě.  

.:. 

.:. 

Panama - 2005 - v pralese je fajn, teplo, je tam spousta rostlinek a v noci tam jsou úžasný zvuky... sice hodně travin vám rozřeže i botu, některý šlahouny mají nepříjemné trny.. tak tohle bylo takové .:. jemné 

 

na odlehlé straně ostrova Coiba je věznice a spravuje jí "vysloužilý" reprezentant Panamy v boxu - byl milej a hezky mi zapózoval u motorky, na které stejně nemá kam odjet...  

Pamamané jsou živí a rádi se baví, rádi a hezky se strojí - až překvapivě čistě - pečují o sebe víc, než mnozí Evropané...  

Puerto Indio - jedináček bohatších rodičů? má panenku..  

o proudech, hloubkách a výskytu žraloků jsme byli informováni místní (Angličankou) malůvkou do písku - na odlehlejším ostrově - jsme jen sundali výstroj, a člun nám jel pro nové nafoukané flašky..  

 

na molu - ostrov Coiba 

šest takovejhle drobečků vleklo kanálem "chrám".. viz. některá následující fotka  

"Sezame, otevři se!".. a další fotka:  

pokud to nevidíte a neslyšite na vlastní oči/uši - fotky je jen chabou náhražkou:-) - ostatně jako téměř vždy  

Sám se divím, proč to sem dávám, žádný umění to není, ale... každých pár minut se do "zdymadel" Panamského průplavu nahrne buď houf lodiček nebo vetší MONSTRUM. A tento rudý TRINIDAD patří k těm "tonážnějším" lodím. Posuďte sami, co musí chudák mašinky vláčet kanálem  

v podstatě moderní "bankovní centrum" - velkoměsto